История

VZNIK SPOLKU A JEHO ČINNOST

 

          Kprvním kontaktům Bulharů s Čechy a Slováky dochází již v šedesátých letech 19.století. Po osvobození Bulharska od osmanského jařma v roce 1878 naši krajanépřinášejí své poznatky, vědomosti a zkušenosti, kterými Bulharům pomáhají přiosvojování nových výrobních postupů, chápání umění a při šíření vědy. V době,kdy byl jako důsledek pětisetleté osmanské poroby v Bulharsku značně cítitnedostatek odborných sil, přicházejí učitelé, inženýři, umělci, archeologové,obchodníci, řemeslníci, hudebníci aj. Naši krajané pracují úspěšně nadůležitých místech při obnově a rozvoji nového Bulharska.

          Jakoprvní kulturní pracovnice přišla do Bulharska ještě v době osmanské poroby(1844) paní Chytevová, roz. Jirásková. Působila jako učitelka v Karlovu aKaloferu a stala se průkopnicí a šiřitelkou české kultury v Bulharsku. Mezivýznamné osvětové pracovníky patří např. dr. Konstantin Jireček - vnuk PavlaJosefa Šafaříka - který působil jako náměstek ministra školství a později ijako ministr školství a vytvořil organizační základy celého bulharskéhoškolství.

Inženýři stavělimosty, železniční tratě, nádraží, průmyslové závody a některé významné veřejnébudovy. V bulharské zemi tehdy zněla i česká hudba - téměř všichni vojenštíkapelníci byli Češi, kteří se svou tvorbou nesmazatelně zapsali do dějinbulharské hudby.

          Nejpočetnějšísložkou přesídlenců však byli živnostníci, řemeslníci a zemědělci. Živnostnícia zemědělci se usadili v tehdejším obchodním a průmyslovém centru Sofii azemědělci osídlili převážně severní Bulharsko.

 

K dnešnímu dni již odpoložení základů první organizace Čechů a Slováků žijících  v Bulharsku uplynulo 117 let. - V roce 1892vyšlo provolání a výzva, aby se všichni Češi a Slováci bez rozdílu stavusjednotili do jednoho spolku a odstranila se tak dosavadní roztříštěnost. Natuto výzvu reagovalo deset krajanů, kteří připravili konkrétní návrh a programnového spolku. Ten si měl za hlavní cíl stanovit vzdělávání svých členů,žijících v Sofii, a to bez rozdílu sociálního postavení. Měly k tomu sloužitknihy, přednášky, spolkové zábavy, výlety a korporativní vystupování naveřejnosti. Aktivním členem se mohl stát každý Čech a Slovák od věku 18 let,který byl schválen výborem spolku. A tak 14. listopadu 1892 došlo v Sofii k založeníčtenářsko-zábavního spolku "Čech" a ihned poté valná hromada zvolilaza svého prvního předsedu J. Doubravu. Do konce roku měl spolek již 67 členů.Počátky spolku jsou těžké, protože nedisponoval žádnými finančními prostředky.Pořádaly se však sbírky pro Ústřední matici školskou a výtěžek byl uložen doNárodní banky pro případ, že se v Sofii podaří otevřít českou školu. Důkazemsíly vlastenectví byla rovněž sbírka na stavbu Národního divadla v Praze.

Spolek začal rozšiřovatsvou činnost, vznikl divadelní, pěvecký a hudební kroužek a byla zvolenaškolská komise. Od roku 1894 byli za členy přijímáni i Češi a Slováci žijícímimo Sofii a spolek se začal zabývat i možností podpory svých chudých krajanů.O rok později vznikl stálý výbor školské komise pod názvem Česká školní obec,jehož členem byl i prof. Mrkvička, a byla ustavena tělocvičná jednotaSokol. 

Koncem stoletíčinnost spolku ochabovala. Bylo rozhodnuto, že je spolek třeba oživit (1903).Došlo ke změně stanov, takže přispívajícím členem se mohl stát každý Slovan,který byl schválen výborem. V roce 1912 se začalo uvažovat o zakoupenípozemku ke stavbě spolkového domu. V létech krize před 1.světovou válkou sespolek rozštěpil na slavjanofily a austrofily a vstupem Bulharska do války bylačinnost spolku "Čech" dočasně zakázána.

Rok 1918, kterýzahájil dějiny československého státu, povzbudil naši kolonii k další činnosti.V Sofii byla zřízena Československá národní rada a byli do ní povolání zástupcispolku "Čech". Československá národní rada usilovala o své uznáníbulharskými úřady a myšlenka zřízení české školy se opět stala aktuální. V roce1919 bylo vydáno prohlášení k českým rodičům v Sofii, aby ihned zapsali svéděti školou povinné do přípravných hodin, kde by se prozatím vyučovalo čtení,psaní, český dějepis a zeměpis. O rok později se předsedou spolku stal prof.Mrkvička a vyšlo první číslo čtrnáctideníku "Československý obzor".

Rok 1921 byl veznamení sdružování československých organizací v Bulharsku do jednoho ústředí ana dny 4.-6. března byl do Sofie svolán 1. sjezd Čechů a Slováků v Bulharsku.Téhož roku začalo vyučování dětí členů spolku češtině a do Bulharska přijelprvní učitel Josef Suchánek.

V roce 1924, který jeoznačován za rok úspěšného sjednocení krajanů v Sofii, byla zahájena velkáagitace pro postavení vlastního domu a na valné hromadě téhož roku byl podánnávrh na zřízení Československého stavebního družstva v Sofii, jehož úkolem bylovyhledat vhodnou budovu k zakoupení. V té době už měl spolek 450 tisíc leva azbývalo získat ještě asi 1 milion leva veřejnými úpisy všech československýchobčanů. První ustavující valná hromada nového spolku, nesoucího název"Československý národní dům", byla svolána na 16.6.1924 a dne18.7.1924 bylo rozhodnuto o zakoupení domu na ul. Krakra 15 za 2.1 milionuleva.  Na valné hromadě spolku"Čech" v roce 1925 bylo navrženo, aby se spolek sloučil s družstvemČeskoslovenský národní dům. Přijetím rezoluce se tento návrh uskutečnil a bylatím uzavřena třiatřicetiletá historie samostatného spolku "Čech".

Po nutné opravě apřestavbě bylo 25. října 1925 slavnostně otevřeno první vlastní středisko Čechůa Slováků v Bulharsku - Československý národní dům, nesoucí jméno prvníhoprezidenta Československé republiky T.G. Masaryka. Společenský život našichkrajanů v Sofii se po získání vlastního střediska stal velmi bohatým a pestrým- přátelské večery, oslavy výročí významných státníků, umělců a vědců. Na tétočinnosti se podílel i krajanský divadelní kroužek. Významným článkem činnostikrajanského spolku v Sofii bylo i loutkové divadlo. Tato skutečnost si vyžádalapřístavbu velkého divadelního a tělocvičného sálu. 

V tomto období mělČeskoslovenský národní dům T.G. Masaryka i se svými pobočkami v GornéOrjachovici, Gorné Mitropolii, Vojvodovu, Podemu a Brašljanici přes dva tisícečlenů.

V roce 1938 družstvamužů a žen sofijského Sokola vystoupila na všesokolském sletu na Strahově. Dětičeskoslovenské školy byly umístěny v letních táborech. Je třeba připomenout, žez řad krajanské mládeže vyrostlo mnoho funkcionářů, kteří se podíleli načinnosti krajanského spolku. Jedním z nich byl Miroslav Přibyl, který byl vroce 1952 zvolen předsedou krajanského spolku a tuto funkci vykonával více než50 let. 

Období druhé světovéválky poznamenalo i život krajanského spolku. Přestože spolek nebyl úřednězrušen, byla veškerá jeho činnost zakázána. Přesto nebyly jednotlivé skupinykrajanů izolovány, měly mezi sebou spojení a navzájem si sdělovaly nejnovějšíinformace. Krajané rovněž pomáhali Čechům a Slovákům prchajícím z tzv. protektorátu,byly pořádány sbírky pro postižené krajany aj.

          Vzáří 1944, kdy pro Bulharsko 2. světová válka skončila, se sešlo několikkrajanů na první schůzi, aby ustavili novou správu Národního domu a vypracovaliprogram s těmito body:

          1)vynaložit veškeré úsilí, aby bulharské úřady uznaly výbor jako prozatímníhozástupce Československa a daly povolení k vydávání průkazů československýmobčanům;

          2)udržovat styky s krajany po celém Bulharsku a poskytovat jim informace a pokynypro další činnost;

          3)navázat styky s československou vládou a zastupitelskými úřady v zahraničí avyžádat si instrukce pro další činnost;

          4)organizovat odchod dobrovolníků do československé armády;

          5)provést sbírku mezi krajany za účelem získání prostředků na podporu rodin dobrovolníkůa hrazení výloh spojených s činností výboru.

          Vprůběhu čtrnácti dnů byl Československý národní výbor uznán bulharskou vládou a14.11.1944 i československou vládou. Československý národní výbor tak po celýchdvacet měsíců nahrazoval náš zastupitelský úřad až do jeho ustanovení v roce1946.

          Období1948-1950 patřilo mezi nejsmutnější léta krajanského života. Velká část našichkrajanů v Bulharsku reagovala na výzvu československé vlády a v rámcireemigrace se vrátila do vlasti. Kolem 2000 krajanů ze Sofie, GornéOrjachovice, Gorné Mitropolie, Podemu, Vojvodova a Brašljanice odešlo zBulharska.

          Významnouudálostí v dějinách Československého národního domu byla valná hromada,která se konala 23.6.1951. Byly na ní schváleny nové stanovy, které učinily zespolku společenskou organizaci, jejímž cílem bylo podchytit a sjednotitzbývající část krajanů. V souvislosti s tím byl krajanský spolek přejmenovánna Československý klub v Bulharsku. Zde je třeba uvést, že československáškola v Sofii, zřízená v roce 1921, byla v letech druhé světové války zrušena.Po skončení války se sice začalo vyučovat, ale v roce 1948 vyšel v Bulharskuzákon o zrušení všech cizích škol, čímž byla historie školy v Sofii uzavřena.Po několik let byla udržována mateřská a doplňovací základní škola za vysíláníučitelů z Československa a posléze i na vlastní náklady klub vydržovalmateřskou školu, kdy vyučovaly krajanky s učitelskou aprobací. Pro velké obtížebyla nakonec i tato škola zrušena. Za účelem odstranění tohoto významného nedostatkuzačal klub pořádat pro krajanské děti a mládež kurzy češtiny, vedené předevšímkrajankami s vhodným vzděláním a zkušenostmi. Tyto kurzy existují i nyní. Běhemposledních dvaceti let byl ve spolupráci s Československým ústavem zahraničnímv Praze organizován pobyt krajských dětí v letních táborech v Českérepublice a účast v třicetidenních kurzech češtiny v Dobrušce.

          Vpadesátých letech je při československém klubu zřízen dámský pěvecký sborlidových písní. Tento sbor, který existoval 6-7 let, vystupoval při různýchoslavách na půdě spolku a v roce 1954 se zúčastnil i festivalu tvořivosti.  Ve stejné době existovalo v krajanskémdomě i ochotnické divadlo.

          Vroce 1948 se velká skupina mužů a žen z tělocvičné jednoty Sokol zúčastnilavystoupení na Strahově. Poté byla v roce 1950 jednota Sokol zrušena. Přestomyšlenka "Ve zdravém těle zdravý duch" naše krajany neopustila. Pořadu let v klubu působily různé kroužky jako např. kroužek zdravotnígymnastiky, jazz-gymnastiky, jógy a karate. V roce 1990 nacvičila skupinakrajanek spartakiádní skladbu "Ženy-II", se kterou se téhož rokuzúčastnila Pražských tělovýchovných slavností. V roce 2000 se 35 cvičenců (mužůa žen) zúčastnilo XIII. všesokolského sletu, kteří stejně jako skupina žen vroce 2006 na XIV. všesokolském sletupo vystoupení na stadionu při slavnostním průvodu Prahou nesli prapor sofijskétělocvičné jednoty Sokol z roku 1928.

          Kudržování společenského života mezi krajany vždy přispívaly a nadále přispívajíspolečenské večery s tancem, které klub pravidelně pořádá pro své členy ajejich bulharské přátele. Patří mezi ně Vepřové hody, Mikulášská zábava, Maškarníples aj.

          ČinnostČeskoslovenského klubu přesahuje rámec hlavního města a sedmdesátá létapřinesla vznik dvou poboček. V roce 1974 valná hromada schválila založenípobočky v Plovdivu, která sdružuje několik desítek Čechů a Slováků, žijících vtomto druhém největším bulharském městě. Dne 25.4.1976 vznikla z iniciativyčeských a slovenských žen pobočka v přístavním městě Varna. Obě pobočky jižoslavily třicet pět a třicet let své úspěšné činnosti a je třeba uvést, ževelmi dobře spolupracují s místními orgány a místními společnostmibulharsko-českého a slovenského přátelství. 

          Namimořádné valné hromadě 16.12.2001 bylo rozhodnuto, aby spolek opět nesl jménoT.G. Masaryka.

V roce 2007dlouholetý předseda Miroslav Přibyl, který má nesporné zásluhy, pokud jde ozachování a činnost našeho spolku, ze zdravotních důvodů z funkce odstoupila na konci roku zemřel. 

*

          Podobu významných politických a ekonomických změn na konci osmdesátých aběhem devadesátých let došlo k odchodu některých členů do vlasti. Ustalpříchod nových členů z České republiky a ze Slovenské republiky. Členskázákladna zastarává a počet členů se postupně snižuje. Proto se v posledníchletech vedení klubu soustřeďuje na získávání nových členů z řad krajanůdruhého a třetího pokolení. Usiluje se o přizpůsobení programu akcí klubu tak,aby byl zajímavý i pro mladé lidi. Bere se ohled i na fakt, že mladí lidé jižneovládají jazyk svých předků, ale projevují zájem, aby se jej naučili a  seznámili se s vlastí svých prarodičů apraprarodičů.

S touto nepřílišutěšenou situací se utkala Anna Staevská, která byla na valné hromaděv roce 2007 zvolena za předsedkyni spolku. Přestože setrvala ve funkcipouze dva roky, je třeba uznat, že se jí do jisté míry podařilo probuditčlenstvo, vyvolat zájem mladých a naplnit náš krajanský dům kulturním životem. V těchtosnahách se snaží pokračovat i nynější předseda Emil Todorov, který má nevděčnýúkol převést náš spolek přes období hospodářské krize.

 

Československý klub vBulharsku udržuje styky s příslušnými odbory Ministerstva zahraničníchvěcí  ČR, Československým ústavemzahraničním, Maticí slovenskou  a Úradompre Slovákov žijúcich v zahraničí. Na činnosti klubu se podílejí pracovnícičeského a slovenského velvyslanectví, Českého centra a do konce roku 1999 iSlovenského kultúrneho inštitútu.

          Pocelou dobu své existence náš krajanský spolek přispíval a přispívák dobrým vzájemným vztahům mezi našimi slovanskými zeměmi a vychovává svéčleny v tradicích demokracie a humanismu.